Jak se připravit na bohaté stáří - aneb Čas jsou peníze

V důchodu strávíme průměrně dvacet let svého života. O tom, jak nejlépe se na toto životní období připravit po finanční stránce, jsme si povídali s Lukášem Urbánkem, profesionálním finančním poradcem Partners, který svým klientům nejen ve Zlíně radí již od roku 1999. Máme spořit od prvního okamžiku, kdy začneme vydělávat? Jak velkou částku je nejlepší každý měsíc odkládat? A je odhadování starobního důchodu dlouho dopředu věštěním z křišťálové koule? Otázky, samé otázky…

Vydáno: 19. 4. 2022
Kategorie: Spořím si
Zdroj: PartnersNews

Pane Urbánku, vy jste nejen skvělý finanční poradce, ale také výborný plavec. Kdysi jste prohlásil, že „správně rozložit tempo a nenechat se vyhecovat hned po startu je klíčové pro úspěch“. Platí to i pro strategie finančního zabezpečení na stáří?

Ne tak docela. Vrcholový sport a příprava na vlastní důchod mají sice mnoho společného, ale s tím tempem je to v tomto případě trochu jinak. Obojí vyžaduje pevnou vůli, odříkání a vytrvalost. Nic není zadarmo. Při spoření na důchod ale platí, že čím více a dříve přepálíme start, tím lépe. Čas jsou peníze. A nikde jinde toto přísloví nemá takovou váhu jako při spoření na důchod. Bohužel ve chvíli, kdy začínáme vydělávat, je na tom málokdo z nás tak dobře, aby si za tímto účelem mohl odkládat významnější část příjmů. Většinou řešíme bydlení, rodinu, základní existenční otázky a důchod za třicet, čtyřicet let je v tu chvíli neaktuální téma. Přesto i malé něco je víc než nic. Všechno se počítá. I malé spoření má smysl a je to krok správným směrem.

Mladý člověk má skutečně většinou úplně jiné starosti než myslet na své stáří. Jak byste tedy v tomto směru mladou generaci motivoval?

Ano, mladí lidé to nemají jednoduché a příprava na důchod pro ně není prioritou. Tak to bylo, je a vždycky bude. Je tedy na nás, abychom jim začali srozumitelně a co nejdříve vysvětlovat, že čím dříve si začnou rezervy vytvářet, tím to pro ně bude výhodnější. Mladí musí pochopit, že na stát se v důchodu spoléhat nemůžou. Demografická křivka je totiž nekompromisní a jasně nám říká, že počet lidí ve skupině 65+ se oproti roku 2010 v roce 2050 zdvojnásobí, přičemž počet lidí v produktivním věku se naopak sníží. Jinými slovy důchodů bude potřeba vyplácet víc a lidí, kteří by na ně vydělávali, bude méně.

Řekněme, že jsem už nezbytnost důchodového spoření pochopila a teď přemýšlím, jak na to. Co byste mi poradil?

V zásadě máme dvě možnosti, jak si své spoření správně naplánovat. Buďto si sami vyčleníme měsíční částku, kterou budeme spořit, nebo si stanovíme cíl, jehož chceme dosáhnout. Ideální je kombinace obou přístupů. Nejlepší je si představit, jak asi náš život bude vypadat a co všechno si budeme chtít dopřát, co všechno budeme muset zaplatit. Nejlepší je vycházet z dnešních cen, protože je známe. Výsledkem by tedy měl být požadavek na výši důchodu, který bude pro nás dostačující. Tento důchod následně musíme upravit o inflaci.

Nakonec se ještě musíme rozhodnout, na jak dlouhou dobu bude nutné odpovídající příjem zajistit. Zde se opět můžeme dopustit chyby. Možností je několik, ale nejjednodušší varianta je časově omezený úsek, například dvacet let. Tato doba odpovídá průměrné době strávené v důchodu.

Požadovaný důchod se přitom může skládat z vícero složek. Minimálně můžeme počítat se státním důchodem, jehož výši lze s určitou nepřesností odhadnout. Z již uvedených demografických důvodů se přitom tato částka bude dlouhodobě snižovat, pokud tedy odhadovanou výši budoucího státního důchodu ponížíme, budeme eliminovat případné chyby.

Zdroj: age-management.cz